Přidat názor k článku Dítě versus finance

Pokud jsou děti dostatečně věkově blízko, můžou být parťáci. Funguje to ale i u větších rozdílů. Naši "velcí" kluci spolu hodně drželi hlavně na prvním stupni, teď už jsou spíš každý sám za sebe (chodí každý na jiný gympl), ale vědí, že se na sebe můžou spolehnout. Stejně tak dokážou fantasticky spolupracovat i s tím třetím, který je od jednoho o sedm a od druhého o pět let. S holkou je to trošku jiné, přeci jenom má dost odlišné zájmy. Ale ten nejstarší bez problémů přibere malého na některé akce s kamarády (většinou kolem dvacítky, jemu je čerstvých 18), i když to znamená, že ho pak musí třeba dřív dopravit domů, a podobně.
Je pravda, že moje děti neřeší, jestli někdo ze spolužáků má něco, co oni ne, a vytahuje se s tím... ještě se mi nestalo, že by někdo z nich něco chtěl prostě proto, že to ostatní mají. Většinou se o tom ani nedovíme, maximálně "pro pobavení" - "Mami, Ajka se mi smála, proč ještě nosím tu aktovku s Krtkem. Tak jsem jí řekla, že proč ne, že mně se moc líbí. Ta je blbá, co?"