Pettino!
To je přesné, většinu těch vět také důvěrně znám. A můžu přidat ještě další:
Dítě, ty máš snad obě ruce levý! Běž od toho!
Podívej se na X, kam to dotáhla! A to měla ve škole čtyřky. (X to opravdu dotáhla daleko, chodí kýčovitě ověšená zlatem, má nemanželské dítě, říká se o ní, že šlape)
To moje děti byly jináč vychované než ty tvoje!
To já jsem se dětem věnovala mnohem víc než ty! nebo To já jsem svoje děti tak nerozmazlovala! (podle situace)
Když o tom tak uvažuji, možná byla naše výchova trochu dána i dobou, ve které jsme prožili dětství a rané mládí. Dneska se snažíme, aby naše děti byly seběvědomé, aby to chtěly někam dotáhnout a prosadit se. To se ale dřív "nenosilo", vzpomeňte si, kdo nějak vyčuhoval z průměru, byl podezřelý. A co bylo ideálem našich matek (aspoň té mojí určitě)? No aby se dceruška dobře vdala. A možná cítily, že taková příliš sebevědomá dcera to nebude mít se sháněním vhodné "partie" lehké. Možná matičkám přece jen trochu křivdíme. Dnes vštěpuji svojí dceři, aby hlavně dokázala být nezávislá a samostatná. Ale k tomu nutně potřebuje být sebevědomá.
J.
J.
Předchozí