Fišperando,
odpusť, jestli jsem Tě špatně pochopila, ale z Tvého příspěvku jsem měla dojem, jako by se ty "bohatší" maminy tím svým "bohatstvím" nějak provinily a jediné, co by Tě s ním trochu smířilo, by bylo zjištění, že i ony mají nějakého toho "kostlivce ve skříni".
Je mi jasné, že s člověkem, který Ti s rozkoší předvádí nablýskanou vilu a ukazuje fotky z dovolené v Karibiku, a přitom ví, že bydlíš ve starém 2 + 1 v paneláku a na dovolenou pojedeš na Mácháč, jestli na to seženeš prachy, si toho asi moc co říct mít nebudeš. Ale myslím, že na vině je spíš tím "chlubilkovským" přístupem - heč, já mám tohle, to ty nemáš - než to bohatství samo jako takové.
My jsme na tom finančně tak středně - určitě si nemůžeme dovolit drahé zahraniční dovolené, oblečení nakupuji v sekáči a u Vietnamců, ale na druhou stranu nemusíme počítat každý rohlík a na konci měsíce si chodit půjčovat. Mám kamarádku, která má tři děti, na krku rozestavěný barák a hypotéku. Nestěžuje si, protože hodně dětí chtěla odjakživa, co ji znám, a já ji obdivuji, jak to dokáže zařídit, že dětem dopřává všechno, co potřebují, a navíc ještě spoustu svého času. Technicky vzato jsme na tom finančně líp, ale jednak ona to opravdu bravurně zvládá, jednak v momentech, kdy by ten rozdíl mohl být vidět, tak se držím hodně zpátky, aby neměla pocit, že se vytahuju nebo tak něco. Nevím, nakolik se mi to daří, ale moc by mě mrzelo, kdyby to kamarádce i tak vadilo a chtěla se "utěšovat" tím, že mně se zase nedaří to či ono, jestli mi rozumíš.
Předchozí