Každá doba přináší buď menší nebo vetší zátěž pro rodinu,
a je tedy sociálně buď více či méně nakloněná rodinám s dětmi.
Ani kdyby existovaly všechny výše zmíněné sociální podpory,
které jsi jmenovala (pohřebné, pastelkovné, porodné) v maximální
výši, tak si myslím, že by to porodnost a počet dětí v rodině
těžko ovlivnilo. Jsou to jednorázové dávky, které mohou na moment
vypomoct. Důležité je, aby se rodiny uměly o sebe postarat samy.
Schopní a šikovní rodiče, kteří si upřímně přejí alespoň 2 děti,
dosáhnou uspokojivého výdělku. Vždyť z mojí vlastní zkušenosti vím, že
dnes manuálně šikovný nebo motivovaný člověk si za hodinu může
vydělat víc než studovaný vysokoškolák, nehledě na to, že vysokou
školu má dneska kdekdo a často umí míň než jiný vyučený.
Takže podle mě by se zdravý, práceschopný člověk nikdy neměl
vymlouvat na nízké dávky od státu. Je to jenom zastěrka lenosti
a nesamostatnosti. Nemluvím o zdravotně fyzicky či psychicky
postužených lidech, lidech v invalidním důchodu apod. A pak fakt,
že děti chtějí určitý "standard" věcí jako jejich vrstevníci
není obecně platný. Když je dítě vychováno v rodině, kde peníze
a materiální uspokojení nejsou první hodnotou v žebříčku, pak
jistě ocení, když s nimi rodiče místo drahého mobilu např. pojedou
třeba někam na výlet (na kolách, k vodě, na turistický výlet apod.),
jsou-li děti ještě malé, a později jsou-li děti větší, jim např.
pomohou najít vhodnou brigádu, kde si děti sami něco vydělají
a budou se moci spolužákům pochlubit, že si např. na mobil
dokázali vydělat sami. A navíc: "děti se přece mají dělat a pak
se to má řešit". Já osobně chci děti čtyři. Mějte se.
Předchozí