Přidat názor k článku Horolezec

Ahoj Jano,

dva měsíce je dlouhá doba, zjišťuju, že Juráš se pěkně proměnil po týdenní dovolené. Otrkal se, zvedlo se mu sebevědomí, nedá si jen tak rozmluvit své nápady a požadavky. Kvůli zpožděnému očkování (mj. tetanus) byl poprvé venku na vlastních nohách (ta svoboda!!), byl nadšený, že zvládne i schody, zjistil, že v hotelové jídelně na něj nemám tolik času a tak se může lépe krmit sám, bez mých zachraňovacích zásahů, ba že dokonce může piškoty krmit rodiče. Do teď se mi zdálo pro něj ponižující popadnout ho do náruče a odnést kam potřebuju (rozuměj od toho, co ho právě strašně zajímá). S jeho zvědavostí a získaným poznatkem, že rodiči lze trochu mávat i v tomto věku, toho zřejmě budu muset používat častěji.
Zápisky si píšu do šuplíku, takže fotky nikde veřejně nemám, leda bych Ti něco poslala. Doufám ale, že Markéta k příštímu povídání nějakou přidá!

Lída