Přidat názor k článku I samostatnost má své hranice

Z dětství mi zbylo kromě jiného pár trpkých vzpomínek. Jsem o rok a půl(!)starší než sestra a vždycky jsem všechno odnesla já, byla jsem starší a měla jsem mít rozum. Dokonce i v pubertě a v dospělosti, jsem měla za sestru zodpovědnost. Já jsem se osamostatnila a žiju se svým manželem a dvěma dětmi v domku. Sestra (30) žije se svým manželem (podezřívám je, že se vzali jen na nátlak rodičů)pořád u mých rodičů, přispívají něco málo na domácnost, nevaří, nepere,o nic se nestará... Rodiče jsou z nich už nešťastní, ale neví jak to vyřešit. Já se do toho nepletu, když jsem to zkusila se zlou jsem se potázala, že jim snad závidim. Ale to není pravda,vždy jsem chtěla žít samostatně a mít svou domácnost. Jinak si se sestrou rozumim a mám ji moc ráda, ale někdy se chová jak rozmazlené malé dítě.
Proto jsem se rozhodla, že mezi dětmi, které jsou od sebe také rok a půl, nebudu dělat žádné věkové rozdíly, vždyť to ani žádný rozdíl není.