dost s těmi názory souhlasím. Peníze opravdu nejsou všechno a dětem neuškodí, když se uskromní. Zdraví je přednější a to si těžko někdo koupí. Člověk by se úmyslně neměl dostat na hranici bídy, ale to není váš případ. Řeknu jen jedno... vždy jsem brala jako samozřejmost, že mám bratra. Musela jsem se dělit, musela jsem se o něho starat....oba rodiče pracovali a mateřská nebyla 4 roky. Měla jsem ho jako ocásek a někdy to dost nenáviděla. Ale přijala jsem to takové jaké to bylo. Máme dost velký věkový rozdíl, byli jsem mnohdy mimo. Bratr končil ZŠ, když jsem se vdávala. Poprvé jsem byla strašně ráda, že ho mám, když nám náhle zemřel otec. To vše kolem, maminka se zhroutila, nebyla vůbec schopná něco zařizovat, hrůza. Byla jsem štastná, že ta samozřejmost... můj bratr je. Prostě jsme vše zařizovali spolu. Dnes mi občas pohlídá děti, já mu pomáhám s větším prádlem (dosud se neoženil), jezdíme i spolu na dovolenou, chodila jsem mu vařit když měl úraz. Prostě ta samozřejmost, že tu jsme ... je hrozně fajn. Rodiče nás díky zákonu přírody opustí, ale my si můžeme být dost let oporou a pokud si jako u nás rozumí můj bratr a můj manžel je to super.
Předchozí