Vyrůstala jsem jako jedináček - nikdy jsem si jako dítě neuvědomovala, že by mi někdo chyběl. Otec nás opustil, když mi bylo 11 let a maminka se již nevdala. Když jste dítě, myslím, že Vám sourozenec ani třeba nechybí, máte kamarády a doma jsou rodiče nebo maminka, prostě někdo, kdo Vás miluje.
Dnes jsem již dávno dospělá, maminka mi řed měsícem zemřela. Mám svou rodinu - ale opravdu bych byla šťastná, kdybych měla sourozence. Dnes si to uvědomuji daleko víc, než když jsem byla dítě. Ten jedináček může opravdu zůstat sám ve světě - nemusí se vdát/oženit, partner ho může opustit - a potom vlastně nemá nikoho. A nikoho nemít - to není až tak superjednoduchá věc.
Předchozí