Monty,
jsi velmi výrazná osobnost, jak sleduji Tvé odpovědi, mé mateřské srdce chce řvát a protestovat....ale vidím, že prostě jinak nemůžeš, takhle to máš nastaveno, tak co s tím, že?
Přemýšlím, proč máš dítě (kdybys ho úplně vůbec nechtěla, pak bys ho jistě neměla), a co mu můžeš předat. Byla bys supr tetička, velká kamarádka, určitě se s Tebou synek nenudí. Ale máma...máma jsi hodně zvláštní. Jistě nejsem první kdo Ti to píše, ale občas nad tím přemýšlím. Chtěla bych Tě odsoudit, ale nemůžu.
Myslím, že až bude synek velký, můžete mít prima vztah, určitě jsi fajn člověk, ale nebude to vztah k mámě, ten běžný citový vztah. Kluk (promiň) prostě nemá mámu, má kolem sebe lidi, co se starají, hrají si s ním, ale nemá ten pocit té maminky, toho citového tepla... Chtě nechtě vychováš dalšího človíčka , který nebude řešit city, protože se to nemá kde naučit.
Neuraz se, prosím, vím, že s tím nehneš. Já to prostě tak vidím.
Předchozí