Ještě k tomu, co napsala Maceška.
Moje máma si celý život představovala, že ze mně bude mít paní doktorku nebo paní inženýrku, ev. doktorku práv, a to, co jsem opravdu chtěla dělat, ji nezajímalo, protože to považuje za nedůstojné a nedostatečně prestižní. Jenže já už jako dítě chtěla bavit lidi. Pamatuju se, že v nějakých čtyřech pěti letech se tomu doma smáli, když jsem hrála scénky a předváděla třeba babičku, jak jde k doktorovi - ale čím jsem byla starší, tím víc mi to pořád omlacovali o hlavu. :o) Moje práce leží matce v žaludku dodnes a při každém druhém hovoru mám na talíři, že jsem se neudělala ani tu vysokou školu, když jsem přitom byla "takový chytrý dítě", a co dokázali všichni okolo včetně holek, které se "dokázaly" maximálně vyučit a pak zůstat na krku manželovi... protože nechat se živit od chlapa je správné, chytré a normální, zatímco moje práce je prakticky nedůstojná člověka. :o)
Předchozí