tak my jsme byli tři děti plus dva rodiče.. ano, vyrostli jsme v době, kdy jsem nijak nevyčnívala, když jsem chodila v levných šatech z obchodů, ve kterých nakupovali všichni ostatní..
ale "náš způsob života" :-) ve mně vybudoval přesvědčení, že život ve větší rodině je jakýmsi odkazem na život ve smečce.. je to malý svět existující sám o sobě, ostatní svět existuje až za hranicema toho soukromého.. je to dané jak množstvím zábavy, kterou si větší tlupa dokáže poskytovat navzájem (a není potřeba pro ni chodit "za hranice"), tak i materiálním nedostatkem, který prostě vytváří vnitřní zákony a pravidla, které se vnějším světem neřídí, a to zas udržuje větší vnitřní pospolitost.
ano, určitě taková pospolitost a rodinná hrdost existuje i v jednodětných rodinách. ale já jsem vděčná za to, že naši rodiče riskovali (nejen finanční nejistotu, ale vůbec budoucnost, nikdo jim nezaručil, že z nás nevyrostou grázli a mučitelé..) a přivedli nás na svět tři :-)
(a eště si neodpustím...
ano, monty asi není zrovna statisticky typická matka, a spoustě statisticky zastoupenějším typům matek hýbou její prohlášení žlučí.. ale ona OPRAVDU matka je, takže láska, kterou k ní její syn kdy bude cítit, prostě bude láska k matce, ta pravá a opravdová..
no nic, já se jenom neudržím, když se mluví řeči, které nemají žádné opodstatnění, kromě toho, že většina lidí si je myslí...)
Předchozí