Že bych pod stanem musela být každý rok se říct nedá, ale co jsem se seznámila s budoucím mužem, každý rok v černenci jezdíme pod stan do kempu v Litomyšli. Manžel je vášnivý fotbalista (každoročně se ve Svitavách koná Quantocup), a protože jsme čekali první miminko, neudělali jsme žádnou výjimku.
Byla jsem v 6.měsíci a stanování pro mě nebyl žádný problém-jen jsem měla pod sebou v noci větší vrstvu dek, aby mě tak nebolela záda.
Pak se v říjnu narodil Luky a my opět v červenci dalšího roku řešili, zda jet do Litomyšle pod stan.Ani mě nenapadlo jít s miminem do chatky, jen mě mrzelo dětí, které nám tak trochu záviděly naše večerní dobrodružství, hned bych si je tam taky nastěhovala...ale to nešlo.
A tak jsme absolvovali další roky.
Za pár dní jedeme opět do Litomyšle. Luky už má 3,5 roku a spolu s ním pojede i 6-ti měsíční bráška. Moc se těším a věřím, že přibudou v albu další fotky našich spokojených dětí.
Předchozí