Přidat názor k článku Jak jste na tom, rodiče?

Taky se pridavam se zadosti o dobreho homeopata v Praze. Po 6 mesicich kazdohodinoveho nocniho vstavani a jeho hysterickych zachvatu pres den mam vseho plne zuby. Nekdy u me dojde k nervovemu kolapsu a ja se pak nenavidim, protoze na prcka zacnu strasne kricet.Vubec se nepoznavam. Prevazne ted na zacatku meho dalsiho tehotenstvi byly dost kriticke chvile, znate to, unava, nevolnost, do toho protivne dite, zadna pomoc (babicka bydli 7000km daleko, manzel cely den v praci). To jsem se pak zavrela na zachod a vybrecela jsem se. Nasemu prckovi je 12 mesicu, meli jsme uzasny porod a pote byl naprosto perfektni, v noci nadherne spinkal, samozrejme se budil na kojeni, ale spis jen tak heknul. Pres den byl k sezrani, proste pohodove dite. Zlom nastal v 6 mesici, kdy zacal lezt, sedet, stavet se a chodit kolem nabytku a navic, uvedomovat si, ze on je samostatna bytost a ze maminka je pro nej vse na svete (ktera taky snese vsechno). A k mamince patri take prsa, tedy pocit bezpeci a milovane mlicko. Takze nastalo kazdohodinnove nocni vyzadovani mleka, hystericke sceny kdyz jsem si ho dovolila "odlozit", nejhorsi je kdyz zacnu neco delat v kuchyni, to se mu pak jakoby zhrouti svet. Resila jsem to homeopatiky na rostouci zoubky (opravdu ho trapily a stale trapi), baby vakem, spanim v nasi posteli. Rvaci metoda u nas nefunguje a ze mam opravdu vytrenovane nervy. Jedine, co ho zklidni je kojeni (susene mleko vzdycky odmital).No, odstavovani bude tezky orisek. Verim, ze jednou dojde k dalsimu zlomu a v noci se nepretrzite vyspim nekolik hodin. Hodne zdaru vsem maminkam s narocnejsimi ratolestmi!!!