Myšlenka, že by škola měla být veřejností vnímána jako služba poskytovaná dětem a jejich rodičům je sice zajímavá, leč v praxi neuskutečnitelná. Když chci čerpat nějakou službu, musím dodržet určitá pravidla, která poskytování této služby vyžaduje, jinak mi nebude moci být služba poskytnuta, nebo její výsledek nebude odpovídat mému očekávání. Například když si u kadeřnice objednám účes a pak budu místo klidného sezení na křesle pobíhat po kadeřnictví, kadeřnice mi účes na hlavě vytvoří jen těžko - nevytvoří ho vůbec, nebo ho zkazí a ještě mě přitom zraní nůžkami. Kadeřnice by takovémuto zákazníkovi nejspíše vysvětlila, že ho kvůli jeho chování nemůže obsloužit. Podobně poskytnutí kvalitního vzdělání vyžaduje dodržování určitých pravidel ze strany dětí i jejich rodičů. U nás máme povinnou školní docházku. Kdyby povinná nebyla a rodiče by školní docházku pro své děti objednávali jako službu spolu s odpovědným převzetím vlastních povinností a respektováním pravidel stanovených dohodou, učitelům by se pracovalo výrazně lépe a rodiče by pak měli plné právo od nich vyžadovat maximální výkon a nasazení. Věřím, že určitá část rodičů, kteří o školu nejeví vůbec zájem, nebo ji dokonce vnímají jako byrokratickou přítěž, by pro své děti školní docházku vůbec nezvolilo, aby si nemuseli komplikovat život dodržováním určitých pravidel. Ale dokud bude školní docházka povinná, budou mezi dětmi i děti z rodin, kde se žádná pravidla nedodržují, učitel je všemi vnímán jako nepřítel číslo 1 a škola jako nezbytné zlo a jediným přáním takovýchto rodičů pak je, aby toho po nich a jejich dítěti škola chtěla co nejméně a hlavně si učitelka na nic nestěžovala.
Předchozí