Ahoj Stepanko, ja mam stejnou zkusenost, akorat me to uz nerozcarovava :). Ve tride o triceti hlavach jde motivovat kazdeho a vzdy skutecne jen teoreticky. Kdyz mas skupinu cca osmnacti deti se dvema problematickymi, muze se to povest. "Zaskodnici" jsou vecny problem, take ho porad resim, leta jsem verila ve vysvetlovani, individualni motivovani, individualni peci. Nekdy to zabere. Vetsinou ale ne a ztratis cas, ve kterem jsi se mohla (a mela) venovat pracujicim detem, ktere si jednak peci zaslouzi nemene nez kazisveti a hlavne ji mnohem lepe vzuziji, z prace si odnesou vic. Takze dneska davam vicemene jednu sanci a pak uz se venuju tomu, abych pracujicim zaujatym detem (kterych je vetsina) vytvorila a uhajila prostor k praci. Vicemene se mi dari, ze provokateri neuspeji, ale je to za cenu velkeho vypeti, toho, ze musis byt hodne tvrda a delat draba.. znas to sama..
Ono teda to asi nakonec jde, kdyz o tom premyslim, zaujmout tricetihlavou tridu jednou veci, ale musi to byt vec nenarocna a chytlava. takova, ktera konvenuje problematickym detem (ty neproblematicke, byt by se nudily, se dokazi ovladnout). Takze asi zalezi i na cili vyucovani. A to je, podle mne, uhelny kamen cele veci! To, co a jestli vubec ma skola ucit. Jenze napr. u gymplu uz je to jasne. Gymnazium ma poskytnout vzdelani, naucit myslet, vyjadrovat se, formulovat a obhajit sve myslenky. A mysleni boli. Podle mne se to bez konfliktu nikdy neobejde.
Předchozí