Přidat názor k článku Trocha smutku

Musím přiznat,že ženská má vyvinuty smysly snad na vše.Při prvním těhotenství jsem cítila,že jsem těhotná ještě před testy a prohlídkou u lékaře.Byla jsem si jistá,cítila jsem se těhotně na 100%,nepochybovala jsem a pozitivní výsledek mě vlastně už vůbec nepřekvapil.Po 10 letech-opozdila se mi menstruace,což nemívám.Hned jsem si udělala test,vyšel pozitivní,ale druhá čárka nebyla až tak výrazná.Říkala jsem si ,že je brzy a další vyšetření těhotenství jen potvrdí.Cítila jsem se těhotně,ale jen tak na 50%,pocitově to nebylo naplno,bylo to takové nevýrazné.Z krve bylo těhotenství nad slunce jasné,ultrazvuk už pokulhával.Věděla jsem,cítila někde uvnitř sebe sama,že to není a nebude dobré.Něco mi našeptávalo,že se necítím "těhotně",neuměla jsem si sebe samu teď představit,že mám bříško-ač už jedno dítě mám.Ženská intuice nelže-skončilo to narkozou a vyčištěním.Ultrazvuk nezaznamenal akci srdeční,nebylo co řešit.17.6.2007 mě propustili z nemocnice.Můj závěr je-nepropadat panice,příroda určitě ví,proč zrovna tohle malé nebylo k světu.Mám kamarádku s postiženou holčičkou,bez sentimentu,vím o čem mluvím.Žít se musí,synovi jsme vysvětlili,že brášku nebo sestřičku určitě ještě bude mít(modlím se ,aby tomu tak bylo)-pokud otěhotním znovu,nejméně do 3.měsíce kromě manžela, to nikomu neřeknu.Vysvětlování a kradmé pohledy jsou další zbytečná muka.Fandím nám všem,aby to příště vyšlo!!