Myslím, že každá z nás prožívá mateřství jinak. Mám pětiletého syna a od jeho tří měsíců jsem částečně pracovala. Zpočátku jen několik hodin týdně, od jeho 1,5 roku 3 dny v týdnu. Nemyslím si, že pokud jsem o dítě nepečovala 24 hodin denně, nebyla jsem matkou na 100 procent. Naopak čas, který jsme pak měli společný, byl o to intenzivněji prožitý. /Samozřejmě jsem kladla velký důraz na to, kdo bude v mé nepřítomnosti o dítě pečovat, ale to je jiná kapitola./Řada kamarádek, které zůstaly na klasické "mateřské dovolené" byly po třech letech "nepoužitelné" a deprivované a moc mi ani nepřipadalo, že samotná 24 hodinová přítomnost je pro obě strany přínosem. Ale jak jsem řekla na začátku. Myslím, že žádný rastr na to není. Je důležité nepasovat se do žádných rolí. Poslechnout, co sami cítíme a nenechat se ovlivnit okolím nebo současnými společenskými trendy, které velí co je in.
Předchozí