Pracuji z domu jako účetní, takže moje práce není z 99 % daná přesným časovým rámcem - takže nemůžu se srovnávat s autorkou, ale ráda bych předala svoji zkušenost. Hodně záleží na tom, jaké máte dítě. Kdyby náš druhý byl první, tak bych teď nepracovala a byl by pravděpodobně dlouho jedináček (nespavec, často nemocný apod - otázka je nakolik jeho stav je ovlivněný pořadím narození :-) Holčička byla pohodové miminko a práci jsem postupně přeorganizovávala podle jejích potřeb. Když se narodilo druhé miminko, už jsem měla najetý nějaký systém a fungovat to "muselo"
Pracovat při dětech je hodně o organizaci a plánování a taky o improvizaci :-). Hlídání babiček využívám častěji až teď poslední rok.
Na druhou stranu - cítím se unavená stejně jako ostatní "nepracující" maminky, se kterými se stýkám. S dětmi častěji podnikám nějaké akce a výlety - některé naše kamarádky s 1 dítětem nemají čas - nestíhají to. A na první pohled máme doma stejný nepořádek :-) Chodím cvičit, do bazénu, s kamarádkama na kafíčko - z naší vesnice bohužel sama - holky nemají čas, partner dítko nepohlídá a dávají seriál...
Když jsem otěhotněla, tak jsem netušila, že budu pokračovat ve svoji práci - nabídku jsem přijala a netušila, co to bude obnášet. Teď téměř po 4 letech to hodnotím, že to pro mě mělo více plusů než negativ. Děti jsou stále na prvním místě, užívám si to a když vidím jak rychle rostou, tak si uvědomuji, že na hraní (a výchovu) mám už jenom pár let a pak už bude jenom práce a důchod někde hodně daleko ...
Předchozí