Pravda je, že jsem si nedovedla představit, jaké to bude, až se mi narodí první dcera, ale vůbec jsem si nepřipustila, že bych měla ukončit činnost své firmy s tehdy asi 10 zaměstnanci. Snažila jsem provoz poněkud přizpůsobit tomu, že zřejmě nebudu 100% k mání kdykoliv bude potřeba. Realita samozřejmě byla mnohem tvrdší než jsem čekala. Do práce jsem si zpočátku brala miminko s sebou, od 5 měsíců jsem našla chůvičku, která chodila dva dny v týdnu hlídat. Bylo to náročné, to netvrdím, ale fungovalo to dobře. A funguje to stejně i teď, když už mám dcery dvě. Do práce chodím stále 2 - 3 dny v týdnu. Zbytek času se intenzívně věnuji dětem. Stíháme toho dost i tak (pžiznávám, že mám ještě paní na úklid :). Chůvu jsme vybrali velmi pečlivě a jsem ráda, že má na mé děti vliv. Říkám, že si chodím do práce odpočinout. Potřebuji tu změnu. Prostě mi pomáhá vybalancovat moje vnitřní protředí (a není to vůbec o kariéře, ani o výdělku).
Brát ale děti do práce mi přijde horší než je nechat hlídat dobrou chůvou. To pak si myslím, že bych raději volila tu práci nedělat. Čas v práci je pro všechny potom ztracený a to, že horko těžko vyhovím zákazníkům mi pohody pak už nepřidá.
Článek je fajn a pěkně napsaný!
Předchozí