Přidat názor k článku Samozřejmě! Na mateřský budu pracovat…

Když popisuješ,tu rozpolcenost,nejistotu....vím přesně,o čem mluvíš.Já to nikdy neuměla takhle popsat,jen jsem si byla jistá,že práci,kterou dělám,dělám ráda a cítím se konečně ohodnocená-jako žena.Na druhou stranu mi chyběl kontakt s holkama,chtěla jsem být u jejich prvních kroků,prvních slov...prvních lumpačin.Ač jsem byla schopná pokrýt hlídání a zorganizovat celý den,včetně nečekaných situací,na telefonu jsem visela nonstop...přesto přišla chvíle,kdy mi manžel do práce zavolal,že Natálka udělala první krok :-((
Já u toho nebyla.Nikdy jsem se s tím úplně nevyrovnala,brala jsem to jako své selhání.Cítila jsem to tak,že jsem u toho měla být já,že to ode mě není fér.
Z práce jsem odešla,vrátila jsem se spokojeně k dětem a od 2 let věku jsem konečně pocítila pocit,že chci a můžu jít do práce....že jsem na to připravená a ráda si od mateřství odpočinu :-))
Dospěla jsem do toho:-))