Mně se jednou stalo, že uprostřed školení (vynikající)lektorce zazvonil mobil, ona ho zvedla a začala hovořit, evidentně s malým dítětem. Nevzpomínám si už, jak dlouho rozhovor trval, připadalo mi to dost dlouho, všichni jsme tam seděli, civěli na ni a poslouchali její žvatlání. Po ukončení hovoru nám s úsměvem vysvětlila, že synovi řekla, že v tu dobu bude mít přestávku, ať zavolá. Asi pokládala za samozřejmé, že každý pochopí, že dítě nemůže zklamat. Ač jsem měla v té době také malé děti, připadalo mi to dost neprofesionální. Jak už tady někdo poznamenal: co kdybych to samé udělala já jako posluchač?
Nerozumím tomu, proč sestra nebo kamarádka v průběhu prezentace nehlídaly dítě mimo přednáškovou místnost. Nebo je článek jedna velká nadsázka?
J.
Předchozí