Nevím, kde se bere všeobecné mínění, že matka by měla zůstávat s dítětem do jednoho, dvou ...let a potom se postupně vracet do práce. Kde je ta hranice? Konkrétně do jednoho roku je úplně jedno, jestli kojím na chodbě, u počítače, v posteli, či v práci, jestli vozí kočár tetička, tatínek nebo kominík. Dítě většinu dne prospí a chvíle, kdy je vzhůru se mu aktivně věnuji. Přemýšlím, jestli toho mají aktivní maminky už dost a chtějí se rychle vrátit do práce, mají pocit, že se o miminko krásně postaraly a jde se dál, bojí se, že jim práce uteče, že o něco přichází (mimo peníze) nebo snáze najdou někoho, kdo se postará, nevím.
Pro mě je naprosto nepředstavitelné, že bych upřednostnila práci před dětmi. Nemohla bych poslouchat za dvacet let věty typu: "Proč jste mě dávali k babičce a nehráli si se mnou?" "Proč si vzpomínám z dětství jen na dědečka, tetičku, kominíka?" "Jo, vy jste dodělávali školu, aha, dělali kariéru, jo, museli splácet náš nový dům." Myslíte, že to dítě zajímá? Ono určitě pochopí. Raději budu poslouchat hele, proč nemáme novou střechu, proč nejsi manažerka, proč máš tak pitomou práci klidně i ostřeji.
Předchozí