Tento článek na mě zapůsobil silnou nevyrovnaností a labilitou. Autorka článku zřejmě neví, co chce a zmítá se ve vlnách pracovní mánie a frustrace z toho, že má dojem, že není zřejmě dobrá matka. Jen tak mimochodem, pokud bych si zaplatila školení a zařídila hlídání svých dětí (asi bych si je nedovolila vzít s sebou, představte si seminář a školení plný dětí jako doprovod matek), dost by mě zklamal pravděpodobný výsledek školení, považovala bych to za ztrátu času a financí. Místo abych nasávala informace pro mě potřebné, musela bych zřejmě čekat na chvilky, kdy bude dokojeno, dítě uspáno a zklidněno. Považuju to jen za mylný a falešný projev rádobyfeminismu, určitě to jde zkloubit tak, aby miminko někdo pohlídal a školitelka mohla odvést dobrou práci. I dítěti by zřejmě bylo lépe někde jinde, než jako atrakce na školení.
A ještě jen taková poznámka ke zmíněné zásadě ohledně dudlíku (autorka píše, že dítěti nikdy ze zásady nedala dudlík), proč novorozenci hned po narození potlačovat sací reflex?
Předchozí