Přidat názor k článku Samozřejmě! Na mateřský budu pracovat…

Ivule,

já v organizaci přednášející vidím jednu velkou chybu vůči miminku. Pokud miminko nebylo zvyklé na chůvičku a v podstatě žije běžný "miminkovský" život,tak je pro něj problematické být najednou v náručí tety, VIDĚT maminku a nemoci za ní. Ano, nakonec si ho máma vzala, ale určitě to nebylo v době, kterou dítě považuje za normální, zaručeně se teta snažila tu chvíli co nejdřív oddálit. Jasně, miminu to nepřineslo životní trauma, ale sama autorka píše, že tohle už je poslední akce tohoto typu.
Moje děti v 7mi měsících začínaly chodit a rozhodně by takvouhle akci nezvládly v náručí, nikdy nebyly ten "chovací" typ, chtěly svobodu svoboděnku. Ale určitě jiné děti zase ještě v roce dokáží tiše sedět a koukat na lidi kolem. Moje kamarádka tímto způsobem zvládla absolvovat nejednu matematickou konferenci a její syn si tiše broukal o "glafíčcích a nolmálových vektolech". Já jsem cca od 13ti měsíců projela s tátou (!) kus světa a během jeho přednášek seděla v předsálí a hrála si, občas za mnou přišla některá "teta" a z těch útržků, co mám v paměti to byly docela klidné chvíle a já byla spokojená. Věděla jsem, že až táta skončí, tak budu zase s ním a bude to moc fajn. Ale že bych to schvalovala, to moc ne, když si vzpomenu, co jsem mohla všechno provést a co se mohlo všechno stát..