Můj bratr jako malý maso odmítal naprosto nekompromisně do asi 4 let věku a pak našim udělal trapas na dovolené, kde mu specielně dohodli jídla bez masa (před 30.ti lety to nebylo nic samozřejmého) prohlásil jasným hlasem na celou jídelnu : A proč mi nikdy nedáte maso?
Od té doby maso jí, já také, troufám si tvrdit, že nejsme zaostalí ani duševně ani sociálně, bratr byl dokonce přijat do Mensa klubu a jeho IQ je poměrně dost vysoké.
Takže o stravě to není,tahle argumentace autora je zavádějící. Stejně jako kdybych napsala, že se synem do třídy chodí kluk vegetarián a je neustále doma, nemocný, alergik a moc dobře se neučí. Každý má vlohy k něčemu a s jídlem to nesouvisí tolik, jak by si asi někteří přáli.
Předchozí