Přidat názor k článku Samozřejmě! Na mateřský budu pracovat…

Ahoj Ivule,

hned na začátku napíši to, co jsem napsala už jednou - nemyslím si, že by to miminko na přednášce utrpělo nějaké hrozné trauma. Rozhodně nebylo nějak týrané, to Bob dost přehání. V obou svých příspěvcích jsem jenom psala o tom, že si nemyslím, že by dítě patřilo na tuhle přednášku a to jak kvůli němu, tak kvůli těm kolem. Ale určitě si nemyslím, že by se máma měla točit jenom kolem mimina. Já sama pracuji a pracovala jsem s oběma mrňouskama od jejich půl roku a nemyslím si, že by strádali.

Autorka psala, že nechce nechávat dítě hlídat, aby si ho co nejvíc užila a aby bylo vychováno podle jejích představ. Tohle ale na té přednášce nemohlo být splněno ani jedno. Co se na dané situaci nelíbilo mně (teda budu psát pouze ve vztahu k miminku) a v čem vidím zásadní rozdíl oproti běžné práci doma, nebo třeba i v kanceláři, kam by miminko přišlo pravidelně:
* miminko se najednou ocitlo v úplně neznámém prostředí
* najednou kolem začalo být spousta cizích lidí
* z ničeho nic maminka přestala reagovat na jeho žádost o komunikaci
* maminka se zdá nedostupná a přitom je tak kousek

Nevím, jak to dělají jiné maminky, já při běžné práci doma (vaření, úklid atp.) zvládám i normální komunikaci s dětmi. I když byly maličké, tak byly blízko, viděly mne a já si s nima povídala, zpívala, prostě reagovala. A od chvíle co seděly, tak už "fasovaly" svoje pracovní náčiní a "pomáhaly". A i když se dozvěděly, že teď je nemůžu pochovat, tak to byla okamžitá reakce. Takže děti se při běžném provozu taky musí naučit počkat,a le je to takové to čekání, které znají, ví co bude. Pokud jde o domácí úkoly, tak můžu soudit jenom podle kamarádky která má doma ten případ školáček x mimi. Pokud je mimi vzhůru, tak ho u toho psaní klidně pochová, pokud mrňous potřebuje.

Opakuji, nepovažuji situaci v článku za tragédii, protože předpokládám, že vzhledem k posluchačům nikdo nemohl připustit, aby mimi začalo pořádně řvát. A taky si nemyslím, že autorka je špatná máma. Prostě si neodhadla situaci a pokrok ve vývoji svého mrňouska. A moc se mi líbí, že sama připouští, že tohle nebyla rozumná varianta. Ten článek vidím jako varování pro nás ostatní - nemůžeme mít všechno naráz. Nemůžeme být maminky na 24hodin denně a ještě normálně pracovat, bude trpět i práce, i dítě.