Ahoj Kimy,
absolutně s Tebou souhlasím, že nemůžeš mít jistotu. V žádném případě nemůžeš mít jistotu, že děti nepracující matky budou naprosto spokojené a naopak. Otázkou pro mě je: naprosto spokojené "s čím"?
S výchovou? Dítě strádající neutěšenou výchovou... Známá má tři děti. Leckdy si říkám, že v jejím případě by byl lepší ten "kominík" (pokud použiji tu otřepanou nadsázku, které už mám taky dost). Vídávám ji, jak se hroutí. Ale potom se podívám na ty její dětičky a říkám si, je to jejich máma. Snaží se, seč jí síly stačí. Dává jim kus sebe a dává ho jim, na "školencům" v práci. Až vyrostou budou vzpomínat na ni (takovou nebo makovou), a ne na kominíka.
...
S časem stráveným se svou matkou? To je jiná otázka. Jsou matky, které odbíhají k práci na hodinku, když dítě spí. Relaxují prací. Jiné odbíhají na půl dne, na jeden den v týdnu atd. O dítě je "dobře" postaráno. Jiné odjedou na tři dny na služební cestu a jiné na stáž do zahraničí na měsíc...(prosím, neber osobně, ty máš děti sebou, pokud vím). Taky je o dítě "dobře" postaráno a nestrádá. Že by hranice?
NEJDE JEN O VOLBU MEZI PRACÍ A NEPRACÍ... Ale i o zodpovědnost, soudnost, úctu k dětství, potlačení ambicí. Stačilo by to k tomu být dobrá matka? Taky. Dítě: "jediný smysl života?" Miluješ své dítě? Samozřejmě. Miluješ ho víc než svou práci? Samozřejmě. Víš dítě, ty nejsi jediný smysl mého života, musím odjet na měsíc na stáž. Až vyrosteš, tak to pochopíš.
Jak konkrétně se projevuje generace strádajících dětí na západ od Aše? Nedávno jsme měli návštěvu. Český kluk si vzal Mexičanku. Přijeli využít náš sociální systém. Děti mají samozřejmě chůvu. Jsou ve věku mého syna. Slyšela jsem pouze thank you,mother, please, mother. Ale projevů lásky? Minimum. Porovnej statistiku útěků dětí z domu, dobu, kdy děti opouští své rodiče, jak často se s nimi v dospělosti stýkají, dokážou žít dvě, tři generace společně...
K prvním létům života dítěte se ani nebudu vyjadřovat. Měj se krásně. Andrea
Předchozí