Přidat názor k článku Samozřejmě! Na mateřský budu pracovat…

Andreo - to je samozrejme, ze tech faktoru je hodne... i to je jeden bodu, na ktere poukazuju. Moje rovnice nejsou matematicke - napisu Ti to tedy slovne - jen proto, ze je matka v domacnosti, neznamena to, ze z toho vyjdou spokojene a vyrovnane deti. A podobne jen proto, ze matka pracuje, nezmena to, ze deti si ponesou do zivota trauma odstrkovanych deti, o ktere matka nestoji. Je velice siroke rozmezi kvality matek v domacnosti a stejne tak je siroke rozmezi kvality pracujicich matek. Procento matek, ktere jezdi pravidelne pres pulku zemekoule, je zanedbatelne procento. Ja osobne treba Magdalenou Kozenou obdivuju... Matka, ktera denne s detmi travi misto 12 jen sest hodin, podle mne deti netraumatizuje, pokud se v te dobe detem venuje a neni prilis unavena. No a pohodli - to obetuje kazda matka - pracujici i nepracujici ;-)).

K tomu, co je neobvykle - rekla bych, ze neobykle je to, co se deje v mene nez 20% (jednom pripade z peti). Nedavno jsem si delala pruzkum prumerne delky materske dovolene - Zapadni Evropa, Asie, Australie a USA. Jedine stredni Evropa (CR, Polsko, Madarsko) mely delku okolo tri let - tak to ja povazuju za neobvykle. Mas pravdu, ze v Japonsku je na deti vyvijen veliky tlak, ja jsem tim jen chtela rict, ze faktor jako pocet sebevrazd se neda vztahovat na fakt jestli matka pracuje nebo ne.

Priznam se, ze moc nerozumim tem dovolenym nebo sluzebnim cestam okolo 10-ti hodin letu - tady u nas je zcela bezne, ze se deti vozi na leto nebo na Vanoce do Evropy za rodinou nebo na dovolenou do Australie ci na Novy Zeland - my jsme Novy Zeland absolvovali s temer dvouletym ditetem a v patem mesici druheho tehotensti a byla to super dovolena - je to velice individualni... Ja treba neznam nikoho osobne, kdo by si bral deti s sebou na sluzebni cestu - obcas jede manzelka doprovodit manzela s detmi treba na konferenci, ale to je manzelka nepracujici.

Souhlasim s Tebou, ze jsou deti, ktere v 18 za sebou konecne prasknou dverma (hodne takovych deti to udela podstatne drive), a pak jsou deti, ktere proste chteji zit vlastni zivot, a pak jsou - jak pises ""chlapečci a holčičky", kteří žijí se svými rodiči, protože to je jejich volba, přirozené" - mne osobne to neprijde prirozene, protoze od toho je puberta, aby se prave deti od rodicu osamostatnili. Verim, ze jsou milujici deti a rodice, kteri se navzajem respektuji, ale po tech 18 si proste myslim, ze je cas odejit. Naucit se starat sam o sebe, nest zodpovednost na svuj zivot, mit sve soukromi (i treba se spolubydlicimi), proste si zivot opravdu osahat - neverim, ze v rodnem hnizde se to tem mladym podari, tam jsou proste porad ta ochranna kridla. Maminky, ktere detem i v tomto veku vari, perou a obcas jim strci nejakou stovku (nebo dneska asi spis tisicovku) - z toho mne beha mraz po zadech. A takoveho muze bych si ja pro svou dceru neprala. Opet - je to ciste osobni hledisko. Neco jineho je, kdyz deti vezmou k sobe domu stare rodice, kteri se o sebe uz staraji obtizne - to ale nebyl pripad, ktery jsem popisovala a to se vetsinou nestava, kdyz je detem 20, ale o dost pozdeji.

To uz jsme ale hodne pokrocily mimo dane tema... Promin, ze pisu tak rozvlacne, mam toho nejak hodne na srdci.

Kimmy