Vždy čtu jen o maminkách, které se SAMY rozdhodly UŽ nevím od kterého měsíce, (do té doby zřejmě si alespoň něco malinko užily) že budou pracovat, aby byly úspěšné v práci. Ale o těch, co musí pracovat, protože splácí hypotéky nebo mají práci, ve které nemohou na pár měsíců hledat záskok (už jste viděli inzerát typu : hledáme ředitele xx na 7 měsíců ?) Ani bych neměla v práci čas věnovat v těhotenství další úvazek na zaučení své nerutinní a někdy nepředvidatelné práce. (Obě těhotenství jsem si prožila do posledního dne v práci) Můžu být ale zticha a ráda, protože mateřská zahraniční společnost, (je jich takových hodně), vyžaduje po svých domorodých zaměstnankyních fyzický návrat po dvou měsících.
Kdybych mohla mé zaměstnání a vše kolem zmrazit alespoň na dva roky, byla bych šťastná, chci být s miminkem, taky chci s ním plavat, chodit na akce mezi děti, nechci být vynervovaná z nevyspání, z výčitek, že nemám doma čas pořádně ani na jedno dítě - to nově narozené ani to dvouleté. S oběma pracuji naplno z domova po chvilkách a po nocích, jak se dá už po návratu z porodnice. Není to mateřská, je to peklo. Žádné sestry , maminky ani tchýně nemám, platím si pár hodin denně chůvu pro starší děťátko. Manžel chodí z práce v noci.
S prvním mimi jsem šla do práce Fyzicky po 7 měsících, kdy už to s miminkem opravdu nešlo,bylo mi líto, jak potřebuje pozornost a nějaký program, paní na hlídání se mu alespoň krásně věnovala a já najednou po návratu měla alespoň dvě hodinky čas si se mu intezivně věnovat. Nyní se dvěma dětmi to bude horší.
Píšu to jen pro informaci, i takové jsou u nás mateřské "dovolené..."
Předchozí