Ještě P:S:
Se zpožděním jsem si přečetla v jednom Tvém příspěvku o osamostatňování dětí. Moji rodiče mi umožnili již na VŠ, abych žila samostatně. (Bylo to před 20ti letY a tenkrát to v ČR bylo dost neobvyklé) Ovšem živili mě z větší části oni a platili další nájem navíc. Dnes, kdybych toto chtěla umožnit svým dětem, nevím kde bych na to vzala. Kvalitně nebydlíme ani teď, jako celá rodina. Finanční náklady každým rokem stoupají - nemyslím jídlo a oblečení, i když to samozřejmě taky, ale školní potřeby, kroužky, školy v přírodě, tábor. Až povyrostou, tak ještě třeba zájezdy, možná se dožijeme placení školného na VŠ. Tak za této situace mohou v ČR osamostatnění svým studujícím dětem umožnit opravdu jenom bohatí. Pokud mám známé z ciziny, tak tam si činži mohou studenti zaplatit ze stipendia nebo studentské půjčky. Také vím, že tam rodina může jakš takš kvalitně žít třeba i z podpory v nezaměstnanosti. V ČR ta podpora nestačí ani na nájem. Myslím, že v tom je problém neosamostatňování dospělých dětí - nepřístupnost bydlení pro normální lidi. A to i po dostudování nějakého nelukrativního povolání (jsem učitelke). I když je pravda, že toto tu má poměrně velkou tradici a někteří rodiče se nedokážou smířit s tím, že dítě opustí spol.domácnost, aniž by založilo rodinu. (Výjimkou jsou určitě studenti, kteří bydlí na internátech nebo na kolejích, tam to bude nejspíš jinak.)
Předchozí