Přidat názor k článku Samozřejmě! Na mateřský budu pracovat…

Naprosto souhlasím s Bobem a to jsem sama matka kojence. Právě proto. Za TAKHLE odvedenou práci bych se styděla, navíc i za to, že na přednášce vyndavam opakovaně bezostyšně prso. Nejsem v zásadě proti kojení na veřejnosti, ale proboha TAKHLE??? Ne každý na přednášce určitě stál o podobný exhibicionismus, jsme lidé různí.

Add mateřství - on TEN POUZE DALŠÍ ČLEN RODINY se totiž stane členem hlavním, který na dlouhou dobu ovládne skoro všechno a celý rytmus rodiny a matky. Myslet si něco jiného je čirá naivita.
Nevím nevím, jestli je rozumný takto extrémní přístup, že dítě prostě IMPLANTUJI do svéhO života a snažím se, aby se tento navzdory VETŘELCI pokud možno nezměnil. Stejně to nebude fungovat.

Já taky cítím určitá omezení a dost podstatná, ale beru je, že patří k věci. Fakt nevím, co bych měla z pracovního nebo i jiného - kulturního vyžití, pokud by přitom dítě kvílelo apod.
A to jsem zažila i šílenkyně, co si vzaly kojence na prohlídku zámku. Pak to dopadlo, jak muselo. Po opakovaných scénách, kdy nebyl slyšet výklad průvodkyně nakonec zoufalá průvodkyně požádala matku, aby se vzdálila.

Ještě si dovolím poznámku, že takovéhle chování, stejně jako vláčení dítěte "do práce" zavání bezohledností k dítěti. Jak říká Bob, jedna věc je relaxující matka, schopná se dítěti v případě potřeby věnovat, jinak je uštvaná vystresovaná ženská, která už neví, jak nemluvně ječící na nevhodném místě a v nevhodnou dobu zkrotit.

Jo a znám taky maminu, co by pro své dítě "udělala první poslední", strašně ho "miluje", až do rozmazlování, přitom dítě tráví spoustu hodin přikurtované v autosedačce a jedoucí na pracovní nebo jinou aktivitu matky.
Ono se totiž taky dneska zapomíná na to, že dítě má potřebu nějakého pevného režimu a i stabilního okolního prostředí. Takže když se každou chvíli vyskytuje jinde, nebo mu není umožněno kvůli aktivitám matky např. spát v obvyklou dobu, bývá dost nenaložené.
Takových zlatíček, co je jim všechno jedno, je opravdu pomálu.
Moje dcera např. měla problém usnout na chalupě u příbuzných, i když měla naprosto stejné hračky jako doma, i stejně uspořádanou postýlku. Prostě dokázala už poznat, že není doma. Jenže jí chudince jsme pochopitelně ještě nemohli vysvětlit, že domů se prostě nepojede a spát se musí tady.
Nakonec si zvykla, ale bylo to pro mě poučení.