Přidat názor k článku Mám doma anděla

Ahoj,přesně vím,jak se cítíš.Něco podobného jsem sama prožívala.Minulý rok jsem ze zdravotních důvodů musela své dlouho očekávané těhotenství ukončit.Sebrala jsem veškerou sílu a i přes to,že jsem při každém milování myslela na miminko,tak jsem si pokaždé po pohl.styku řekla,že už žádné nechci.Začala jsem trochu oblbovat svojí mysl.I přesto že jsem věděla,že stejně někde v koutku moje tělo ví,že to chci.26.května jsem si udělala těhotenský test a zjistila,že jsem těhotná.Měla jsem zpoždění asi tak 8 dní.Moje menstruace se dostavovala zhruba 36-40 den.Na gynekologii mi řekli,že jsem v šestém týdnu.Neuvěříte jak jsem byla šťastná.Doma při udělání testu jsem brečela jako školačka.Pak jsem slabě krvácela,zašla na UZV a zjistili,že mám hematom a musím brát nějaké léky.Viděla jsem tlukoucí srdíčko svého miminka,bylo to krásné.Za tři týdný jsem šla na uzv,pravidelný ve 12.týdnu.I já sama poznala,že není něco v pořádku.Neviděla jsem to srdíčko jako před třemy týdny a doktorka mi oznámila:JE MI LÍTO,TEN PLOD NENÍ ŽIVÍ!Bylo to jako špatný sen.Držela jsem se,protože se mnou byla moje dcera,která se na mimi strašně těšila.Proběhla veškerá vyšetření a já odjela domů s tím,že druhý den ráno na lačno nastoupím na přerušení.Doma jsem to nevydržela a brečela a brečela.Proč se to muselo stát mě-zněla mi v uších stále stejná otázka!Manžel tomu nemohl uvěřit.Vždyť bylo ještě před třemi týdny živé,co se stalo.Řekla jsem mu,že jsem na 12.týdnu,ale plod byl vývinem 8+6.Takže v tom týdnu,co jsem viděla srdíčko,musel plod ještě odumřít a já celé tři týdny neměla žádné příznaky.Krvácení nebylo,žádné bolesti,nic.Až do neděle(od středy-to jsem byla v nemocnici)jsem s nikým nemluvila a sama to nedokázala překousnout a vyrovnat se s tím.Pak jsem na internetu náhodně narazila na www.tehotenskytest.cz a tam probíhá stejná diskuze.Svůj problém jsem tak takříkajíc vykecala prosila o radu,za jak dlouho se můžeme pokusit o jiné.Bylo mi řečeno,že stačí tři měsíce.Tady jsem zase našla,že by bylo dobré užívat vitatonik,který by mému tělu dodal látky,které jsou pro těhotenství vhodné.Vím,že je to teprve týden a moje tělo i duše se s tím teprve vypořádává,ale já už teď můžu řict,že do toho půjdu znova,protože chci miminko.Je to přece dar,mít ho.Moje švagrová na dalšího potomka čekala 12 let.Prošla si několika potraty,z toho bylo jedno její těhotenství skoro u konce a na 6 měsíci porodila holčičku,nevydržela svůj životní boj.Ale i přes to do toho šla moje švagrová znova a dočkala se.Má zdravého chlapečka,když pomineme exém,je krásnej a úžasnej.Celé těhotenství si proležela a to doslova.I díky ní vím,že se vyplatí to zkoušet,protože bolest k životu patří stejně jako smrt.Proto vím,jak se cítíš a jaké máš pocity.Když už nám to s manžele konečně po roce vyšlo,tak jsme o to zase přišli.Nevím proč si s námi osud takhle zahrává,ale třeba je to tak určené.Chce,abychom se svými partnery utužili vztahy a já musím sama za sebe říci,že u nás to zabralo.Vím,že jsem na tom nebyla jen já tak špatně.Manžel to prožíval stejně,jen jinak.Chlapy neumí brečet a dát průchod citům jako ženy,ale myslím,že není dobré si vše nechávat pro sebe a sama se snažit s tím problémem vypořádat.Máme k tomu druhou,drahou polovičku.......přeji krásný den a držím vám palečky,stejně jako sobě