Jako děti jsme jí měli se segrou obě. Jezdili jsme od narození a stejně...:-( Vůbec nechápu jak se naši mohli vydat se dvěma takhle postiženýma dětma na 6 hodinovou cestu na Šumavu. Ale taťka vymyslel skvělou věc. FAkt to zabíralo a postupně to u mě i u sestry ustoupilo a na zpáteční cestě jsme to zvládli i bez pytlíčků. Takže jsme zpívali a před každým hupem taŤKA ZAVELEL: nadechnou, nedýcat a když jsme to místo přejeli teď holky vydechnout....to zabíralo nejvíc.:-)
Moje mamka tím trpí dodnes a takový ty cesty, že člověk musí podle mapy ona nemůže vůbec číst.Takže, jsem mapy četla později taťkovi já.:-)teď si prej cestu studuje sám a kdyžtak zastavuje.
Mám kamarádku a její nejmladší syn může jezdit jen na předním sedadle. A i tak má sadu náhradního oblečení v autě běžně.
Je nepřijatelné vkládat příspěvky, které jsou neplacenou reklamou (chcete-li reklamu, kontaktujte redakce@rodina.cz), které jsou urážlivé, vulgární, rasistické nebo v rozporu se zájmy serveru Rodina.cz. Redakce si vyhrazuje právo takové příspěvky odstraňovat.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.