Přidat názor k článku Co je to preeklampsie?

Také děkuji za tento článek, o této tak závažné nemoci se píše velmi málo, aspoň se mi to zdá... Já rodila před třemi lety a můj porod a dny poté bych nepřála nikomu, ani největšímu nepříteli. Snažili jsme se o mimi, několikrát, pokaždé mi test ukázal dvě čárky, ovšem pokaždé to dopadlo potratem... Byla jsem na různých vyšetřeních atd. adt.... Když jsem konečně miminu nechtěla ani slyšet, opět mi test ukázalty dvě pitomý čárky. Takže jsem do 16. týdne skoro pořád ležela, nebylo mi nic hrozného, ale představa dalšího potratu mě na postel sama dostala. Po 20. týdnu jsem se cítila báječně, chodila jsem plavat, hodně na procházky, no zklrátka jsem se cítila neuvěřitelně dobře.
Ve 42.t jsem dorazila do porodnice bez sebemenších problémů, jen jsem cítila hroznou únavu, šíleně oteklé nohy a je fakt, že poslední kontroly v poradně byl můj tlak vyšší a vyšíí, přesto, že normálně mám třeba 88/58 !!! a měla jsem pocit, že jsem přibrala tak sto kilo. Vyplnila jsem veškeré papíry a odešla na pokoj čekat, jestli se bude něco dít. Dostala jsem nějaké léky, které měli vyvolat porod a nebo mě uspat. No spala jsem krásně :-), ale v půlnoci mě probudil hrozný pocit tlaku kdesi ve mě a byla mi příšerná zima, měla jsem totiž horečku skoro 42... a ty bolesti, které se posléze dostavili.... Představa, že porodím třeba až za několik hodin !!! Ale napojili mě na monitor a pan doktor řekl, že s takovými bolestmi bych měla ležet na sále, ale bohužel jsem se neotvírala. Pak šlo vše ráz na ráz. Já skoro nevnímala, byla mi zima, bolelo mě všechno, břicho mě tlačilo, no šílené pocity, takže když mě uspali, byla jsem v ráji. Za to ranní probuzení s kapačkou, hadičkou s břicha a další mezi nohama na moč, naprostá slabost, bolest rozříznutého břicha. HRŮZA. Narodil se mi zdravý, krásný chlapeček ( 3,5 ), o kterého jsem byla schopná se opravdu sama starat až někdy po třech měsících, protože jsem byla neskutečně unavená, ztratila jsem hodně krve, špatně mi fungovali ledviny a navíc malý v noci spal tam maximálně hodinu... Do toho jsem dostala nějaký zánět dělohy a opět horečky 40. Díky mojí mamince a manželovi jsme přežili, teda hlavně já. Byl to asi nejhorší půl rok mého života. Malého jsem kojila skoro do tří let, dneska je to zdravý, divoký kluk. A já pomalu přemýšlím, o holčičce :-))), ale prožít tohle všechno znovu.... Kéž by mi někdo řekl, že tím neprojdu znovu, ale zatím jsem slyšela jen to, abych byla ráda, že jsem to přežila a na druhé dítě zapoměla. Jenže já poslední dobou bych chtěla moc, ale ten strach asi nakonec zvítězí. Závidím všem, kdo měl lehký porod. Přeji hlavně hodně a hodně zdraví.... pokud by někdo chtěl : natalien@tiscali.cz