Přidat názor k článku Kinetóza aneb Proč se dělá dětem za jízdy špatně?

Já jsem jako malá kinetózou dost trpěla. Hlavně v autě. Pamatuju si, že hodně mi pomáhalo mít zavřené oči a odvádět pozornost. Zjistila jsem, že když si nahlas zpívám, tak je to mnohem lepší. Autobusem jsme nejezdili, takže nevím co bych dělala tam :-). Takže každý týden po cestě na chatu jsme všichni v autě zpívali až se hory zelenaly :-). Nebo když už jsem byla starší, tak jsem "počítala" protijedoucí auta. Třeba jsem sčítala červená a modrá a tak :-). Mamka mi dělala chlazený černý čaj (popř.colu). Ten jsem cestou ucucávala,ale řekla bych, že to bylo spíš pro můj pocit, že mám nějaký "lék", než že by to asi nějak zvlášť pomáhalo :-). Kinedryl mi totiž vůbec nepomáhal. Teď jsem začala jezdit s miminkem v autě vzadu a potíže se mi vrátily i teď v dospělosti. Zpívání a odvádění pozornosti sice pomáhá i teď, ale nejvíc mi pomohlo vrátit se v autě dopředu vedle řidiče :-)