Přidat názor k článku Samozřejmě! Na mateřský budu pracovat…

Romi, díky za článek. Jsem na tom stejně jako Ty a moc mi pomohlo vidět, že nejenom já řeším tyhle problémy.

Stav před těhotenstvím: kariéristka se zajímavou skvěle placenou prací v oboru, s možností postupu, vztřícným šéfem. Děti mě štvaly a nějak jsem nechápala, co lidi na nich může tolik bavit.
Plán: do 1/2 roku na MD, pak na RD nastoupí manžel a já půjdu na fulltime do práce. Manžel souhlasil.
Skutečnost dnes: děti mě štvou dál, až na to jedno jediné moje nejbáječnější dítě :) Jsem do své holčičky naprosto zamilovaná a strádám i tehdy, když spí 3 hodiny v kuse a já s ní nemůžu lumpačit.

Takže šílený dilema - totálně zklamat mýho šéfa, který za mě prakticky 6 měsíců dělal moji práci a tím si ve svém oboru zavřít dveře, nebo opustit svoji báječnou holčičku. Řešení je polovičaté, nastoupím na půl úvazku, druhou půlku bude mít manžel, zkusím to a po měsíci uvidím. Když to nebude, vrátím se k holčičce.

Mám k tomu příběhu dvě poznámky:
1) Jak Romi apeluje na ty, co si ještě můžou vybrat, tak podle mého názoru zbytečně. Když se na to podívám svýma "předporodníma očima", tak bych tenhle apel vůbec nepochopila. Člověka to tak hrozně změní a nikdo nemůže vědět, kterým směrem.

2) Druhou otázkou je, jestli by mi ta práce nechyběla, kdybych si tu cestu do práce zavřela už před porodem. Když má člověk volbu, tak se mu rozhoduje lépe, než když žádnou nemá.