Přidat názor k článku Výchova je, když…

Milá Maceško!
Jak už tady několikrát zaznělo, 1) jdeš na to dobře (protože syn Ti tak důvěřuje, že s tebou sdílí svoje pocity a prožitky) a 2) jednou se z toho dostane.
Můj manžel je taky introvert, jeho rodiče jsou báječní a mám je moc ráda, ale takováta vřelost a diskuse při problémech tam moc není. Manža měl pubertu jak trám, kouřil, ve třeťáku dostal trojku z chování a vyhazov ze školy, doma spolu prakticky nemluvili, jednu dobu dokonce patřil ke skinheadům. Mně pak vyprávěl, jak byl zklamán láskou, jak přicházel postupně o ideály, a jak dělal blblosti proto, aby se začlenil do společnosti, aby ho brali do party, aby někam patřil. Možná že kdyby si s ním rodiče popovídali přátelsky, tak by to nemuselo dojít tak daleko, kdo ví. Do dneška je tam ve zvyku problémy přecházet mlčením a nechat je vyšumět (jinak jsou fakt báječní a rozumím si s nima víc než se svýma rodičema).
Pro potěšení můžu dodat, že jsme spolu manželé už několik let, máme dvě děti, a je to ten nejzodpovědnější a nejbáječnější chlap, jakého znám. Umí mě pochopit, povzbudit, leccos zorganizovat, udržet rozpočet i z velmi omezených zdrojů (on pracuje ve státní správě, já jsem na mateřské a máme dvě děti), je na něj spoleh... Prostě je báječný. A že je tak citlivý a introvertní, tak je jeho láska velmi hluboká a osobní. Až jsem se na začátku našeho vztahu styděla, protože jsem vnitřně cítila, že mě miluje hlouběji než já jeho. Ale myslím že už jsem ho dohnala :-) jen jsem potřebovala k TAK HLUBOKÉ lásce víc času. Jo, a nekouří :-D