Přidat názor k článku Jak dítěti sdělit, že je a není vaše

Je to již poměrně dlouho,co jsme podobnou situaci,týkající se adopce našeho syna,řešili.
Asi ve 3 letech synovi manžel během hry řekl,že se nenarodil nám,ale jiné paní v nemocnici,která se o něj nemohla starat.Proto vzhledem k tomu,(což je pravda)že nám zemřely 2 děti jsme si syna přivezli domů a nyní je náš.Že jsme si ho vybrali a máme ho rádi,jako by se narodil přímo nám.
Náš syn se ani příliš nevyptával. Během let jsme se k tématu ještě několikrát vrátili,v domění,že na celou věc zapoměl,protože o svůj původ nikdy ani slovem neprojevil zájem.Opak byl však nejspíš pravdou.
Když nastoupil do školy,to,že je adoptovaný sdělil ihned svojí učitelce,která o tom nic nevěděla a informovala se u nás o celé situaci.Poté jsme se synkem probrali opět celou věc s tím,že je skutečně náš ,že se nemá za co stydět ,ale že cizí lidé nemusejí vždy všechno vědět a sdělovat na potkání zajímavosti typu:"víš já jsem adoptovaný" není nutné.
Od té doby věc neřešíme. Syn je náš a ,přesto,že je již dospělý,svůj původ zatím neřeší.
Přesto,že jsme synovi jeho vhtah k nám sdělili již v jeho raném dětství,až v dospělosti mu bylo v návalu vzteku jednoho našeho příbuzného vmeteno do tváře,s úmyslem mu co nejvíce ublížit,že není náš.
Tehdy jsme vděčili skutečnosti,že jako malé dítě poznal pravdu a během celého svého žvota měl možnost se s touto svou životní situací sžít a vyrovnat natolik,že mu ani toto hrubé napadení neublížilo.
Proto mohu jen poradit Vám,kteří váháte sdělit svému adoptivnímu potomkovi stav věci.
Neváhejte příliš dlouho.Sdělení pravdy od druhých lidí,nebo i dětí je velmi bolestivé!