Přidat názor k článku Jak jste na tom, rodiče?

Znám to, znám. Svědčí to jen o tom, že se z dítěte klube osobnost, což je jen dobře. Navíc je v období, kdy jsou děti zvýšeně citlivé na rozlišování vlastních - nejvíc tedy mámy - a cizích lidí. U dvou z mých dětí toto probíhalo úplně stejně, přesto, že prarodiče žijí v domě a denně se s nimi stýkáme - druhý chlapeček se jich hystericky bál a ječel. Ztotožňuji se s uved. názory - l- chce to už (mírnou) výchovu, neboť se - nevědomky jistěže, ale logicky - má tendenci stát oním "domácím tyranem" - a samo tím také trpí. Prostě v klidu neustoupit, odsud až posud. Často dítě reaguje překvapeně na změnu stylu výchovy a přizpůsobí se 2-pokusit se myslet i na sebe a (s dítětem) absolvovat nějaká přátelské setkání, výstavku či jinak si obzvláštnit denní rutinu, jde-li to - možná bude kladně reagovat na nové podněty, doporučuji mateřské centrum či časem cvičení pro rodiče s dětmi - možná se z něj tam stane ta "ryba ve vodě", také se tím trošku unaví a uspokojí. Ze zkušenosti vím, že nejhorší je to s 1. dítětem, ty další už většinou zabaví starší sourozenec, takže zlobí méně.
3- Pokud by problém přece jen přetrvával a dítě zůstávalo nespokojené, hlasuji pro dobrého homeopata.