Přidat názor k článku I chytré děti někdy potřebují pomoc

Jsem učitelka a napíšu Vám o své situaci. Nic nepřeháním...
Jsem třídní učitelka třídy s 27 žáky. Z toho: 9 dyslektiků,4 LMD, jeden chlapec se silnou poruchou chování ( 2 pobyty v diag.ústavu, kouření na záchodě, bití ostatních spolužáků, naprostá ignorace všech učitelů, ničení majetku školy i spolužáků na denním pořádku...atd...atd...), jeden chlapec, kterého týral vlastní otec ( momentálně ve velmi špatném psychickém stavu), jedna dívka, která se bojí svého otce tak, že dva dny před rodičákem utíká z domova ( přestože to všichni vědí a tudíž jednají s otcem velice opatrně), jeden vietnamský chlapec, chytrý, ale téměř nemluví česky, zhruba dvě velmi nadané děti, no a pak ten zbytek. Připomínám, že vyuč. hodina trvá 45 minut. Když zapíšu do třídnice a vyřeším aktuální dětské spory a aféry, zbývá mi na: opakování látky, výklad a procvičení zhruba 30 minut.Dále učím ještě tři další třídy. Vedení školy po mně žádá, abych po každé hodině zkontrolovala všechny školní sešity a opravila chyby ( cca 100 sešitů denně)+ 2x týdně domácí sešity (+100).Když se píšou kompozice, téměř nespím. Vzhledem k učitelskému platu, musím ještě po škole vést kurzy, abych zaplatila nájem.VŠECHNY žádosti o pomoc směřované ped.-ps. poradně vyšly naprázdno. Po pravdě si nedokážu představit, co tam vlastně dělají...
Na rovinu Vám tedy píšu, že v mém případě je individuální péče každému jednotlivému dítěti prostě NEMOŽNÁ.Dokážu si představit, jak by to klapalo, ale to by se muselo změnit skoro všechno...