Taky jsem byla nejtěhotnější na světě. Ale takhle to na mne nepůsobila. Byla jsem prostě šťastná, usmívala jsem se na každého a na maminky s kočárky jsem pohlížela s takovým nějakým spiklenectvím. Nic takového by mě nenapadlo udělat.
A stalo se mi to samé. Jela jsem s dvojčatovým kočárem, v zimě, brzy po porodu, takže jsem ten kočár ještě pořádně nezvládala. Šla proti mně paní a přímo do nás. A zůstala stát na druhé staně kočáru a házela naštvaně hlavou, jakože mám uhnout. Chodník byl dost úzký, takže bych musela dolů, ale pro ni to byl jen úkrok stranou. Prostě jsem jí řekla, že se s tím kočárem nepohnu, že bude muset ona. Neřekla na to nic a obešla nás. Jinak by se dál nedostala. Zajímavé je, že na stejném chodníku mi uhne prostě každý, i lidé o holích. Ví, že to prostě jínak nejde. Ale tahle paní to asi za týden udělala znovu mému muži. Je to prostě v ní, něco ji žere a tohle je její způsob odreagování se.
Předchozí