Přidat názor k článku Nejtěhotnější na celém světě

Pod tento názor se můžu podepsat. A článek se mi líbí. Podle mě se dotkne jen těch, které z něj vycítí, že je o nich. Ti, které mateřství/otcovství nepoznamenalo, se tomu spíš zasmějí.
Nedávno jsem byla na srazu ze základní školy a hrozně mě udivilo, jak rychle dokáže vlézt mateřství (ale i otcovství) na mozek. Například to mluvení v množném čísle (my se zapařujeme, nám rostou zuby, my jsme hyperaktivní - posledně zmiňovaný výrok pocházel od tatínka a fakt jsem v první moment zaváhala, jestli nemám čekat, že začne zběsile pobíhat po restauraci). Nic proti samozřejmě, ať si každý mluví, jak chce, ale mně to zní strašně neinteligentně a směšně (zejména "my už chodíme na nočník" nebo i "nám už rostou zuby" - z úst třicetileté paní skutečně prča jak hrom). Podobně jako někteří jiní diskutující jsem si všimla u jedné spolužačky /již obdařené dětmi/, že skoro každou svou životní událost, o které nám vyprávěla, zasadila buď do rámce "v jakém měsíci těhotenství jsem byla" nebo "jak dlouho jsem kojila/odstavila", apod. Kuriózně znělo zejména: "...to jsem byla v prvním měsíci těhotenství, když...". Další skupinou na srazu byly spolužačky, které se na mateřství evidentně hrozně "třepou". Ty zase měly načtené všechny knížky i internetové články a jedna druhou trumfovala, jestli jsou lepší hadrové plínky nebo jednorázové..., jak budou vychovávat svoje dítě, jaký mu koupí mobil, jaké počítačové hry mu zakážou... Ach jo, když jsem je poslouchala, bylo mi úplně nanic, protože z nich teda dost čišela představa, že dítě udělám šťastným a úspěšným v životě jedině tím, když mu všechno dopřeju (ale zakážu PC hry - střílečky). Kéž by to všechno bylo tak jednoduché.