Přidat názor k článku Nejtěhotnější na celém světě

Když sem byla těhotná, tak sem se vůbec necítila, že by si ze mě měl celý svět sednout na zadek, ale cítila sem se příšerně, myslela sem že sem nejošklivější matka na světě a s tím břichem vypadám jako vorvaň.
Děsila sem se toho, že se s příchodem prcka změním natolik, že budu vysedávat v cukrárně s nějakýma matkama a budeme si vykládat story o dětech. Ta představa je pro mě strašná doteď.
Nekamarádím s matkama jenom proto, že sou to matky. Ani bych to asi nevydržela. Mám kamarády bez dětí a určitě jim nevykládám o tom, jak dcerka ráno ublinkla, jak měla průjem s jakou konzistencí, že mi nechce jíst brokolici a podobně. Teda mluvím o ní, ale s citem a nepitvám se v tom.
Potom jdu třeba do bejby kavárny a dvě hodiny tam čučím sama u kafe a říkám si, že mě docela mrzí, že sem tady sama. Ale pak přijdou třeba tři matky, a začnou valit ty svoje řeči jako " á představ si, Jiříček včera vůbec nechtěl jít spinkat, no to on dneska bude asi nevyspinkaný" a nebo "moje dcerka se původně měla jmenovat Natálka, ale tchýni se to nelíbilo, a tak je to Michalka" ... prostě dycky trpím, ať už v kavárně nebo na pískovišti... dlouho sem nepotkala maminku, se kterou bych normálně pokecala, nebo měla chuť se s ní sblížit.
Ale musím na svoji obhajobu říct, že sem to zkoušela. Kvůli dceři. Ale nešlo to.