Přidat názor k článku Nejtěhotnější na celém světě

Já sem se naučila si o všechno říkat. V těhotenství ještě ne, ale od té doby, co jezdím s kočárkem v mhd, tak slušně, ale důrazně žádám. Hodně často se mi stane, že musím dat kočár do prostoru k tomu určenýmu, ale stojí mi tam lidi a ani je nějak nenapadne prostě postoupit dál. Tak si o to řeknu. Stejně tak když je šalina poloprázdná a někdo mi sedí na jediným fleku, kde si můžu sednout ke kočárku, tak ho požádám, aby se posunul. A někdy opravdu s kočárkem nemůžu stát (protože mu ujíždějí přední kolečka, tak ho musím přidržovat a brzdit nohou), tak někoho poprosím, jestli mě pustí sednout. Sice občas někdo má frfly, ale já sem vždycky slušná a nedělám s tím štráchy. A i když jedu s dcerou bez kočárku a někdo by nás měl pustit sednout, což se neděje, tak sem slušná furt. Zato manža, ten se bojí někomu říct a je schopnej držet ji dvě zastávky v náručí u tyče. Už sem mu za to nadávala, protože nejde o to, že by se někoho doprošoval, ale musí myslet na malou, že ta šalina může cuknout a rázem bude mít třeba zlomenej nos.