Přiznám se, že povídání o dětech a pískoviště vůbec taky nemusím a nudí mě to. Ale dnes už na to mám jiný názor než na MD. Tehdy jsem to považovala za poněkud omezené a na pískovištích jsem se do takových hovorů nezapojovala. A tak jsem radši mlčela a brzy odešla. Bylo to lepší? Vůbec často ve společnosti mlčím, když nemůžu dát k dobru něco vtipného nebo z mého pohledu zajímavého. A minulý týden na dovolené mezi partou lidí jsem se dozvěděla, že manželovi tohle na mě hodně vadí a od počátku vztahu. On nemá rád, když stojí řeč, radši ať se tlachá o čemkoli a má potřebu s každým promluvit a tak hledá společné téma. U matek to jsou obvykle ty děti. Těžko něhoho někdo rovnou osloví otázkou, jaké má zájmy, spíš začne s těmi dětmi. No, někdo u nich i zůsane, někdo nasměruje hovor jinam. Já se svým mlčením přijdu lidem nafoukaná a studená. Manžel je mnohem oblíbenější.
Jo, člověk se dozídá věci..... Možná, kdyby mě neodradily řeči o dětech, mohla bych mít víc kamarádek. I když tedy u nás v MC se hovor jinými směry než o dětech a jejich porovnávání nevyvíjel ani postupem času. Taky jsem to nakonec kvůli dceři nějak přetrpěla.
Předchozí