Tak to musím říct, že u nás je to nemlich to samé pokud se týče mužovy výřečnosti a mého nespolečenského mlčení. Už jsem se ale přecejen trochu otrkala a sem tam narazím na nějakou dobrou duši, se kterou mám prostě potřebu promluvit. Je jasné, že s každým si člověk nesedí a i mně se špatně hledají kamarádky(taky proto mám teď obavu z našho stěhování úlně jinam). Na druhou stranu i ve své málomluvnosti mám čas od času potřebu si s někým něco sdělit, postěžovat si atp. a jelikož jsem si tohle dřív odbývala v práci, teď holt nastupují matky na MD:-)
Musím říct, že i má nejlepší kamarádka, která ještě i v těhotenství tímhle též pohrdala a ejhle, už je v tom taky:-))- myslím v těch hovorech o dětech.
P.S. Dodnes jsem vděčná mamince, která se mnou sdílela pokoj v porodnici, že měla ten nápad vyměnit si kontakty. Když dovolí čas, scházíme se i s našimi na den stejně starými prcky a fakt se nebavíme jen o dětech:-) Jsou to hrozně fajn lidi a já se svojí nespolečenskou povahou bych o taková přátelství určitě přišla. A to by byla škoda.
Předchozí