Přidat názor k článku Milovnice zvířat

Sama jsem nadšená "kočkařka", máme do 5-tiletého kocoura, 2 letou holčičku a další mimi čekám a přestože kočky mám fakt moc ráda, beru to s rozumem. Kocoura pravidelně odčervujeme, dáváme očkovat, manžel mu stříhá drápy, prostě se o něj staráme. Byl to náš první miláček, před malou a je to miláček pořád, ale přece jen ho už nemůžu stavit na stejnou rovinu jako manžela a malou. Kdyby malá měla na něj nedejbože alergii, určitě bysme se snažili mu sehnat starší hodné lidi, kteří by se ho ujali. Co se týče pachu v bytě, máme 3 plus 1 a všechny návštěvy nám říkají, že to vůbec není poznat, že máme kočku. Je to proto, že v době, kdy dospíval a začal s takovým tím nepříjemně páchnoucím vyměšováním z pohlavních žláz, dali jsme ho vykastrovat. Má občas problémy s močovým měchýřem, tvoří se mu kamínky, kupujeme mu proto speciální granule, i když jsou dražší než obyčejné. Toxoplazmozy se nebojíme, protože syrové maso mu nikdy nedáváme a záchod mu vyklízí pouze manžel a dodržuje následnou hygienu /důkladné umytí rukou/. Manžel je šikovný a umístil kočičí záchod v patře starší skříně, kde je vchod z boku, kam malá nedosáhne a ani nemá jak se dostat, takže nehrozí svačinka z kočičích hovínek. Navíc kočka žijící v bytě opravdu nemá moc šancí toxoplazmozu chytit, to spíš když si člověk pohladí nějakou cizí venku pobíhající čičinu nebo se rýpe v hlíně bez rukavic. A s chlupama se člověk musí holt smířit, ale dá se i vybrat takové plemeno kočky, kterému nevypadávají chlupy tak často.
Myslím si, že babička je určitě trochu sobec a pokud tedy ty čičiny tolik miluje, měla by se o ně začít opravdu láskyplně a důkladně starat anebo tedy uvažovat o umístění aspoň několika z nich k nějakým lidem, co zrovna kočku shání. Vždyť milovat, neznamená jen vlastnit, chce to péči, starost, zodpovědnost. Já bych dceru k ní taktéž nepouštěla, domluvila bych setkávání na neutrální půdě. Toť můj názor, omlouvám se za jeho délku.