Kiri, to jsi napsala všechno fakt moc hezky!
Moje máma je taky nadšenej kočkař (má momentálně dvě, jednu od popelnice, jednu von) a nikdy by mě nenapadlo jí nepůjčovat vnoučata jenom proto, že od ní přijdou s "chlupy znehodnoceným oblečením", jak nevtipně napsala autorka. Je to mámy život, jak bych si já mohla dovolit jí ho nějak řídit. Maximálně, pokud by mi kočky strašně vadily, tak ať s dětma courá někde mimo byt.
Já mám samo kočky ráda, páč se u nás celej život nějaká vyskytovala, ale třeba můj manžel má k nim celkem rezervovanej vztah, ale je prostě natolik normální, že respektuje, že pokud je na návštěvě u mojí mámy, tak se musí smířit s tím, že mu čičina sem tam zvrhne hrnek s čajem, že se vrátí zachlupenej, že si bude kočka lehat na noviny, který si právě čte atd.
Stejně tak já jsem respektovala starýho, třínohýho psa mojí tchýně, kterýmu smrdělo z tlamy a štěkal na všechno kolem, ale nikdy by mě nenapdlo bránit dětem, aby si s ním hrály.
Přijde mi, že autorka je poněkud moc "vydezinfikovaná", nevím, jak to napsat jinak:-(( Z některých obratů, který použila mě až mrazí...
Předchozí