Přidat názor k článku Milovnice zvířat

Babička mého muže žije na horách, na pomezí se Slovenskem (je jí 77 let), měla jen jednoho kocoura, ale někdo jí přes plot naházel další tři kočky. A ty jsou pořád v jiném stavu. Babičce je jich líto, takže je živí, co jí to stojí, to nepočítám, moje peníze to nejsou, ale jí to příjemné taky není. Na kastraci je samozřejmě nedá, to už by se nedoplatila vůbec. Koťata topí, naštěstí má na to žaludek, ale dospělé kočky, to by snad ani nešlo. Takže co s tím - asi už vyplynulo, že já kočky, nejenže ráda nemám, přímo je nesnáším, jejich povaha se mi nelíbí. 77-letý člověk se tahá s mlékem, krmí je a ony se pak na nějakou dobu ztratí, přijdou, až když se potřebujou nažrat. Jo, občas se nechají i pohladit, ale jen, pokud se jim chce. Chápu, že to jsou kočky napůl divoké, ale upřímně, já bych se jich až na toho prvotního kocoura (ke kterému citový vztah chápu - v zimě nebyl dva měsíce doma, litovali jsme celá rodina - já tedy babičku, mrzelo mě, že se trápí) prostě zbavila. A pořídila bych si psa - to je podle mě společník do nepohody.