Já plně souhlasím s tímto názorem. Sama chovám psy. Mám je léta, vyrůstala jsem s nimi a když jsem se odstěhovala od rodičů, pořídila jsem si svoje. Přítele jsem si vybírala podle toho, zda mu můj koníček nevadí. Jezdím s nima na výstavy, na cvičák, na svody, bonitaci, chovám štěňata, celý dům je přizpůsoben psům. Hned jak jsem si přivezla syna z porodnice jsem ho začala zvykat na psy. Jsou mu dva roky a psy miluje, mazlí si s nima, hraje si s nima. Dokonce má jednoho svého "ochránce" spí s ním u postýlky, hlídá ho venku, aby se k němu nepřiblížil někdo cizí. Pro mně je to ideální stav a nikdy bych si nenechala diktovat od svojí tchýně, abych nějaké psy prodala. Chovám bulteriéry, takže pro někoho, kdo tomu absolutně nerozumí tak "bojové psy", taky u nás probíhala diskuze na toto téma, jak si k malému miminku můžu vůbec dovoli mít takovou rasu... což je holý nesmysl.Plně chápu Vaší tchýni, a naopak se mi nelíbí přístup Váš. Pes - člen rodiny.
Předchozí